PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Zimní sklizeň!
... Pouze jsem na mnoho ostatních lidí nahrnul práci, se všemi příjemně pohovořil, dohodl praktické i nepraktické věci a roztlačil tak vagóny, které mi momentálně poněkud najíždějí na prcku, a to běžím fakt dost rychle! Mejlová pošta furt plná, takže furt sedím u kompu a klovu. Výtvarnice urguje pořadí songů, bez kterýho se nehne, takže urguju těch posledních pár songů, které chybí. Ondra Ježek zmizel na hory, takže visí kapely, co točily u něj. Dneska jedeme se Zuzanou na Duran Duran do Bratislavy, takže vezu eura několika slovenským kapelám, které na albu budou. Takže takže takže.
Poslechněte si, jak Tomáš Klus přezpíval Mňágu a Žďorp
Jenže jako každá skutečnost, je i tahle moje současná realita, tak jak ji popisuju, neúplná. Její součástí, a dnes už bych řekl tou hlavní, jsou pocity. I když je toho zase nějak moc, je to přesně to, co chci - a to je skvělý! Nové verze písniček jsou bezvadné! S každou další jsem příjemně překvapen a dělá mi radost poslouchat, jak se šikulové popasovali s často fakt proklatě jednoduchými aranžemi mé mateřské kapely a s často jen náznaky melodie uprostřed mého vyprávění. Pomalu se mi před očima a v uších rýsuje bláznivá koláž či zábavné leporelo - už jen tomu dát definitivní tvar, obalit hezkým obalem, nechat vylisovat a zatavit do celofánu a pustit na procházku do světa, Pár písniček trochu jinak, jen tak pro zábavu svou i jiných. To je přeci tak úžasný, že skuhrat nad vyplňováním fakturačních údajů nebo nahrávacích protoklů pro Intergram mi přijde absolutně směšné!
Jednou z věcí, která mě od začátku tohohle projektu zajímala, bylo, jak vlastně sestavit album z tak protikladných kapel jako jsou například Monkey Business a Znouzectnost? Nebo Skyline a Tomáš Klus. Nebo Pragounion a Longital. Nebude to totál slátanina? Bude se to k sobě hodit? Co když ne? Jasně že hlavním styčným bodem budou "písničky vod Mňágy", ale není to málo, Ivane Pavloviči? No, zase jsem se začal strachovat o budoucnost, představoval jsem si, co když tamto a co když ne a jestli tak, tak potom co... no hrůza. Bobek na to! Jedině tak to poznám, že si na to sáhnu! Ještě jednou jsem přehlídl papír se seznamem zúčastněných a řekl si: "Tohle prostě bude skvělý a zdar!"
Přece jsme si vybrali ty, co máme rádi a jejichž hudba se nám líbí! Jestli někdo hraje funk anebo punk, přece nerozhoduje! Což podsouvá poněkud obecnější otázku - co vlastně rozhoduje? Zde nechávám prostor pro vlastní úvahy:..........
Šlapu sněhem cestou do zkušebny a v hlavě si sestavuju různý pořadí písniček a je to jak průřez česko-slovenskou scénou. Až se tomu směju! Odbavuju telefony během brodění přes potok. Paní z MFDnes nejdřív strašně potřebuje fotky a když jí je dodáme, tak už je nechce, klasika, serepes. Myslím si něco o prdeli a že některý věci se asi prostě nikdy nezměněj. Volám Whiskymu za Slobodky jestli už to teda smíchali. Zrovna vylezl z letadla, které řídil - kurňa to je chlap! Pak mi volá Pavel Kučera z The Fakes, že budou k 17B točit klip a že ho možná stihnou k termínu vydání. Bezva! Za vteřinu volá David Šindelář, koproducent alba, kamarád nejdřív z Ostravy a teď z Prahy. Je to moje spřízněná duše. Můžeme spolu vést nekonečné hovory o všem, co se alba týče. Tohle mi moc chybělo u předchozích akcí, protože kluci z kapely produkční typy moc nejsou. Což nijak nevadí, ale jsem fakt rád, že už na to nejsem sám. A že mě někdo taky honí, abych se jen nebavil posloucháním písniček, ale taky sedl ke kompu a vyřídil věci. Málem mi umrzne ruka než dohovoříme, ale zase jsme o kousek dál.
Zima je děsná! Začal jsem chodit do práce, tedy do zkušebny, pěšky. Přes kopce, pole, potok, borovicový les až do továrny, kde máme sídlo, to dám za padesát minut. Hodinu něco dělám a jdu padesát minut domů. Napadá mě, že jsem to fakt asi dotáhl daleko, když si takovej luxus můžu dovolit! Nosím si kafe v termohrnku, pozoruju srnky, krajinu a kouř za výfukama aut. Jo jo, v létě jsem se toulal Českem a trávil čas v příjemné společnosti hudebních kumpánů a osvětloval jim plán a vybírali jsme písničky. S Honzou Kalinou jsme trošičku zakalili ve vinárně. Sraz jsme měli nějak brzo - kolem jedenácté - a když jsem po hodině odjížděl, Honza s doutníčkem v ruce objednával další dvojku bílýho s tím, že do práce to už dnes nemá cenu. Vedli jsme spolu rozhovor dvou kapelníků - jak ostatní (hudebníci) neví, jak to máme těžké a tak!-:) Popisovali jsme si výměny členů a shodli se na tom, jak je to, kurva, blbý a jak to někdy prostě musí bejt. Jak se snažíme držet lajnu, o které nikdo neví, kudy vede, ale jak hned poznáme, když jdeme blbě. Jeden letní den jsem od božího rána strávil ježděním po Praze. Chápete, jo? Já, buran ze Stokrát Zlámané Dolní Lhoty, jsem to krosil jednosměrkama za Národním divadlem, míjel nehybný fronty aut v protisměru, všude bagry, auta, lidi, tramvaje. Natlačil jsem si program fakt efektivně, takže jsem neustále jezdil skrz centrum tam a zpátky jak šílenej taxikář. Pamatuju si, že jsem se někdy pozdě odpoledne vyfluslej posunoval ve frontě nahoru přes Karlák k magistrále a došly mi cigarety, tak jsem stáhl okýnko a zavolal na paní v autě ve vedlejším pruhu, jestli nemá. Měla a hodila mi jedno v krabičce skrz svý otevřený okýnko do mýho otevřenýho okýnka! Chechtali jsme se jak blázni!
