Mňága a Žďorp: Facebook je skvělá věc, která se může změnit v pohromu

Mňága a Žďorp si k 25. narozeninám nadělí kolekci svých hitů, které přezpívali přední čeští a slovenští interpreti. t-music vám jednotlivé coververze přináší v exkluzivní premiéře. Minulý týden to byli Wohnouti, tenhle Tomáš Klus. Jak vlastně celá kompilace vznikala? O tom už zpěvák Petr Fiala v druhém dílu rozhovoru.

Poslechněte si, jak Tomáš Klus přezpíval Mňágu a Žďorp

Na vašem tribute albu figuruje přes třicet českých a slovenských kapel. Koho bylo nejtěžší dohnat?
Nejtěžší byli ti, které jsem nakonec nedohnal. (smích) Někdo nestíhal, někdo si netroufal. Z těch, kteří na albu jsou, zvítězili v pomyslném závodě o nekrkolomnější komunikaci hip hopeři - WWW a Pragounion. Když mi Adam nebo Ondra vzali telefon, úplně mě to rozhodilo, protože tohle jsem fakt nečekal! Ale samozřejmě nejsem o moc jinej, takže všechno chápu a důležitější jsou pro mě bezvadně udělaný písničky než snadná komunikace.

Kolik piv padlo při schůzce s Fanánkem?
Sestry jsem domlouval s Ing. Magorem. Začali jsme po Keltské noci v prázdném hotelovém baru ve dvě hodiny ráno s litrovkou zelené a kolujícím kelímkáčem. (smích)

Překvapil tě výběr některé skupiny?
Jo, Překvapili mě Ty syčáci Petra Váši, kteří si vybrali Dutý ale free. A Skyline – Je to nemožné. Tehdy jsem si říkal: Tý jo, na tuhle už jsem úplně zapomněl!

V souvislosti s poslechem nových verzí – objevil jsi v těch písničkách něco i po těch letech od jejich vzniku? Něco, cos tam dřív prostě neviděl?
Určitě. Jsou to takový momenty, kdy ti dojde, že někdo posunul tvou písničku o kousek dál. Například do 17 B, kterou nahráli The Fakes se zpěvačkou Johanou Švarcovou z Kazet, je vložený kousek textu, který jsem tam prostě měl dát já! (smích) A hudebně je toho spousta…

„Petr Fiala je znám svým konvencemi nesvázaným přístupem ke cover verzím,“ píše Jarek Nohavica na svém webu. Mluvili jste někdy spolu o předělávce Těšínské?
Nemluvili. Já jsem si k té jeho písničce udělal ve zkušebně svoje akordy a hrál jsem si je sám po večerech asi rok, než jsem to nabídl kapele.

Mimochodem - jaký cover, který jsi kdy slyšel – od kterékoliv domácí nebo zahraniční kapely, tě nejvíc zaujal?
Líbí se mi Stripped od Depeche Mode, jak ho udělali Rammstein nebo Goin Blind od Kiss v podání Dinosaurus Jr. Nebo jsem si kdysi sednul na prdel, když jsem si pustil písničku Nothing Comparse 2 U v původní verzi od Prince. Nevím, jestli tohle napadlo přímo Sinead O'Connor, ale v každým případě to musela být Hlava! Nebo Devo a jejich rozmlácení Satisfaction…

Poslechněte si, jak Wohnouti přezpívali Mňágu a Žďorp

V jednom rozhovoru s Iljou Kučerou ml. jsi přiblížil, jak vznikaly vaše covery na album Jen pro vlastní potřebu: „Zafungovali jsme jako návod - méně úcty, víc randálu." Myslíš, že může být v případě předělávání úcta problém?
Někdy možná jo. Hlavní je, nějak se s danou písničkou ztotožnit, s jejím příběhem, a převyprávět ho po svém. Nemá myslím cenu se do něčeho nutit. Každej máme svůj hudební jazyk, který nás baví a každej máme svůj úhel pohledu.

Může být podle tebe cover lepší než originál?
Jasně že jo! Historie hudby je plná případů, kdy se chytla až druhá, třetí verze nějaké písničky, která už existovala a nikdo si jí nevšiml. Ale to spíš v zahraničí než u nás.

Zajímavostí je v tomhle ohledu písnička od Oldřicha Janoty s názvem Zrychlený vlak. Málokdo ji asi zná, proslavila ji až vaše verze - I cesta může být cíl, a to dvacet let po jejím vzniku… Čím si to vysvětluješ?
Tím, že se stala stravitelnější pro širší publikum a zároveň, troufám si říct, neztratila své poselství.

Album zase vydáváte pod hlavičkou svého vlastního vydavatelství Surikata records, které už odbavilo živé DVD (recenze). Jak se vám vydávání po vlastní ose osvědčilo?
Je to pohoda! Práce jak sviňa, ale mě i kapelu to baví. Nenarážíme na žádné mantinely, že něco nejde nebo je to drahé nebo že něco zadupal někdo anonymní. Poslední album Takže dobrý jsme vydali ještě u EMI, ale o DVD už moc nejevili zájem a chtěli ho udělat co nejlacinějc, takže by vypadalo prostě blbě. A dělat blbý věci – na to je vždycky času dost, že? Vydali jsme teda On stage sami. Bylo to dost drahé, ale neprodělali jsme. Prodaly se skoro dva tisíce a musíme udělat dolis. Tohle je taky atypická akce, taky to není úplně levné, ale když v tom jedeš sám, tak fakt zabereš! Jinak to nejde. Jinak máme s EMI dobré vztahy, dělají nám distribuci.

Vždycky jsme dělali jen to, co jsme sami chtěli (1. díl rozhovoru)

Vaše tribute deska vyjde ve formátu 2CD a DVD. Co bude na DVD?
Bude to Making of – dokument o vzniku tohohle alba. Rozhovory se všemi zúčastněnými a tak dál. Natáčí ho Marcel Nevín, který dělal On stage a s jehož prací jsme absolutně spokojeni.

A na závěr pár otázek na Facebook – své profily už si zařídili i ostatní členové kapely včetně tebe. Co říkáš tomuhle fenoménu?
Je to jako všechno na této podivuhodné planetě. Skvělá věc, která se může změnit v úplnou pohromu, pokud se špatně používá. Pro mě osobně je to bezvadný doplněk komunikace, ale nikdy nebude ten první ani jediný. Věci jako úsměv, dotek, slza… To chce přeci člověka, ne stroj! (smích)