Alexisonfire: Na RfP se těšíme hlavně na Prodigy

Matěj Vaněček | 06.07.2010 | Rozhovory

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Ohodnoť jako první!

Alexisonfire je kanadská kapela vyznávající ten nejtvrdší hardcore. Svojí energetickou směsí řevu a zpěvu si získali i české fanoušky na festivalu Rock for People 2010. Zatímco někteří počítali modřiny, které utrželi během vystoupení, my jsme se po koncertu sešli s členy kapely v zákulisí. Odpovídali frontman George Pettit a kytarista Wade MacNeil.

Ahoj kluci, jak jste si užili dnešní show?

Wade: Hele bylo to fakt super. Jsme teprve podruhé v České republice, naposledy jsme hráli loni v Praze, ale na festivalu to je úplně něco jiného. Prostě ony celkově jsou evropské festivaly naprosto senzační záležitostí. Myslím tím právě jejich eklektičnost, kdy se na pódiu střídají i naprosto žánrově odlišné kapely. Tím se naprosto liší od všech amerických či kanadských festivalů. Prostě ani u nás doma v Torontu by se nemohlo stát, že se potkáme na pódiu s Trickym nebo s The Prodigy, a to nám přijde opravdu cool.

Jak se díváte na tu festivalovou specifičnost, že na rozdíl od klubů, kde přijdou fanoušci vyloženě na svoji oblíbenou kapelu, zde na festivalu vás najednou poslouchají lidé, kteří o vás předtím nikdy nic neslyšeli a vůbec vás tak neznají?

George: Já myslím, že to je právě to kouzlo takovýchto festivalů. Jasně že první řady jsou zaplněny většinou lidmi, kteří přišli na nás a znají nás, ale je zábavné sledovat i ty ostatní co stojí v povzdálí a koukají co je to vlastně za hluk na pódiu. Někdy si říkáme, přišli ty lidi jen proto, že děláme takovej bordel? Nebo proto, že slyšeli o tom, že jsme partička fakt divnejch Kanaďanů?

Jaké je pro vás hrát za denního světla? K vaší tvorbě se hodí spíš přízračný svit měsíce a ne rozpálené víkendové odpoledne, nemyslíš?

Wade: Víš co, sám mám pocit, že k nám sedí spíš temnota, ale je to alespoň změna i pro nás. Ale víš co, já nechci večer vidět nás, večer budou The Prodigy, a ty fakt chci vidět potmě, takže tohle rozhodnutí managementu festivalu naprosto schvalujeme.

George: To máš naprostou pravdu, já taky chci vidět The Prodigy!

A je teda ještě někdo jiný, na koho se dneska chystáte?

Wade: Já rozhodně i na Trickyho.

George: Krom toho tu před námi hráli The Mahones, kteří jsou taky z Toronta, tak jsme se byli na kluky podívat. Když už je po nocích potkáváme doma v nejrůznějších barech, bylo by nezdvořilé je nepozdravit ve chvíli, kdy se sejdeme na stejném místě na druhé straně světa. Oni to vlastně ani nejsou běžné bary, u nás mají totiž bary otevřeno jen do dvou do noci, a tak máme své tajné bary, které provozují soukromníci jen pro uzavřenou společnost a tam dostaneš panáka klidně i v sedm ráno.

Jak se vám daří zakomponovat skladby z posledního CD Old Crows/Young Cardinals, které vyšlo před rokem, do vašeho koncertního setlistu? Jaká je reakce fanoušků na nové skladby?

Wade: Hele úplně v pohodě, jsme totiž v kapele přesvědčení o tom, že tohle poslední CDčko je fakt to nejlepší co jsme kdy udělali, takže ho na koncertech hrajeme moc rádi. A fanoušci si ho též oblíbili velmi rychle, což nás opravdu těší, takže si žádný problém ohledně toho nepamatuju, ale chápu, že ne každý má to štěstí jako jsme měli my.

George: Udělali jsme takový eklektický setlist, aby zde byla zastoupena všechna naše alba, ale jak říkal Wade, skladby z Old Crows/Young Cardinals máme fakt nejraději.

Předtím než se rozloučíme, která skladba měla dnes podle vás největší úspěch mezi fanoušky?

George: Já myslím, že to byla We Are The Sound z desky Crisis. Prostě jakoby v tu chvíli fakt nakopla ty lidi pod náma, začali fakt bláznit, a zvířili strašně moc prachu, takže to mělo takovou dost zajímavou atmosféru.

Rock for People 2010

reporty a fotogalerie:

rozhovory:

< Zpět na magazín

Nejčtenější články týdne

Související interpreti

Rychlé vyhledávání